Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dr. Karel Eret: Proč USA vadila japonská pomoc?

27. 8. 2014

Japonský politik Shintaro Ishihara napsal spolu s Akio Moritou, zakladatelem společnosti Sony, kontroverzní knihu „Japonsko, které dokáže říci ne“.„Ne“ mělo být řečeno Americe. „Ano“ Československu a Maďarsku. Kniha byla vydána v roce 1989. Japonci nám mohli, během několik let, pomoci dosáhnout vysokých úspěchů. O tom se píše v americkém vydání knihy v kapitole 10: "Pohled do budoucna v Evropě a Asii". Kniha nebyla původně přeložena do angličtiny. Byla psána pro Japonce. V amerických vládních kruzích se ale najednou objevil nelegální překlad a vyvolal tam paniku. Americká pravicová vláda se toho, co autoři napsali, skutečně velice zalekla. Přišla k nám změna jiným směrem. Bez Japonské pomoci. Dnes, dvě desetiletí po Listopadu, se Západ dívá na Východní Evropu, do které jsme zaškatulkovaní, jako na své smetiště, přitom západní mocnosti a jejich tajné služby dělaly co mohly, aby se Východní Evropa smetištěm stala.

  • Mým cílem je, aby byla ČR příkladem EU, ne jejím smetištěm. Kvalita života se pro většinu lidí za posledních 20 let nezvýšila. Rychlé navýšení pro všechny přinese úplně jiná, pronárodní politika. První prioritou je změna našeho zaškatulkování z Východní Evropy do Západní. Potom velice nesnadná, ale vytrvalá cesta směrem k evropské špičce.
  • Nebude se zvyšovat důchodový věk, ale věk, kterého se dožijeme. Bohužel jsme ne jen ztratili přes 20 let, ohromně jsme se zadlužili a kde jsme měli komparativní výhody v pokročilých průmyslových odvětvích, ty byly polistopadovými režimy zničeny. Všude je přítomná korupce a vláda nezavádí efektivní antikorupční mechanismy. Zde musíme začít. A s plným, ne jen částečným, zrušením imunity politiků. Dle Transparency International je právě imunita politiků zodpovědná za korupci a ta je u nás ve stejné míře jako v Bulharsku, ve dvou banánových republikách a Jižní Africe.
  • Oni nesmí rozhodovat za nás bez nás. To tady již párkrát bylo. Musíme dovolit přímou demokracii v podobě národních a komunálních referend. Od koryta či trůnu, záleží na tom, z čího pohledu se na ně díváme, musí ti, kteří jsou zodpovědní za žalostný stav naší země. Navrhuji alternativní cestu jak se dostat ne jen k světu bez krizí a válek, ale i světu bez totalitních režimů. Ty se dnes maskují pod rouškou demokracie. S demokraciemi ale mají pramálo společného. S výjimkou voleb. Ty jsou ale manipulované a kandidáti po volbách nepracují pro zájmy voličů, ale lobby, které pracuje pro zbohatlíky a zahraniční vojensko-průmyslový komplex. Jehož zájmy a zájmy našich voličů se neslučují.
  • Oni jsou hrdí za to, že z nás udělali demokracii. Bohužel banánovou! Byl by normální člověk hrdý za takovýto výsledek? Když nám sladce zpívali, že u nás budují demokracii, zapomněli nás upozornit, že to nemá nic společného s demokracií, jakou hlásala Svobodná Evropa. Nevysvětlili nám, že existují „demokracie“, jako USA a Německo, které se mají dobře, protože odčerpávají, co se dá z „demokracií“ jako je naše. Náš stát, který porušuje lidská práva, opakovaně kritizoval Čínu, Kubu, Venezuelu, Beneše, Žižku, Dubčeka. A přitom tleská budování „demokratického“ procesu v Iráku, Afganistánu, Pákistánu, Albánii a na Ukrajině, kde je při tomto „budování“ dovolena nejvyšší míra korupce.
  • Proč nahrazovat něco, co fungovalo a zlepšovalo se, paskvilem, který nefunguje? Proč jen nevylepšili to, co jsme zde v roce 1989 měli? Proč to zbourali a nahradili zkorumpovaným státem, jehož cílem je blaho vrchních několika procent? Proč byli ti, kteří nás „demokratizovali“ tak neschopní a nekreativní, že museli poslouchat své západní poradce, kteří jim radili a radí ne co je dobré pro náš stát a národ, ale co se hodí jim? Ochuzený lid, který pro ně bude dřít za hubičku. Zkorumpovaný režim, který hraje do noty svým chlebodárcům. Po listopadu jsme se hodně rychle a na hodně dlouho dostali do seznamu rozvojových zemí. A oni nahoře si tleskali jak budují "demokracii" a vinili za všechno komunisty. Socialismus v 80. létech byl špatný, protože prý komunisté v 50. létech zabíjeli. Přestože Československo dosáhlo socialismu až v roce 1960. Rusové nás prý od Němců osvobozovali špatně. Američané nás osvobozovali dobře. Dobře na konci války srovnali se zemí plzeňskou Škodovku. Prý museli, protože neměli potuchy, že válka již brzy skončí. Američané pomohli zabránit tomu, že by sudetští Němci odešli sami. Jako Němci v Polsku, kteří prchali před Rudou armádou. Beneš byl špatný, protože proti Hitlerovi nebojoval. Přestalo se mluvit o tom, že Němci zabili 170.000 Čechů a Slováků. Mnohým „Čechům“, jejichž čeština se blíží stylu „nemecká človjek, dobrá človjek“, kterým byl majetek zkonfiskován našim vlasteneckým demokratickým prezidentem Benešem, se v restitucích darovalo, co patřilo nám všem. Zbytek společného majetku se rozdal především vekslákům a podvodníkům. V kapitalistickém světě je moc v rukou těch, kteří mají peníze. Ty byly dány těm, kterým náš zkorumpovaný stát vyhovuje. Ti vyměnili rudou za modrou a vexl za úplatky. Tak jak to uměli. Proto ti co mají peníze, a ti kteří vládnou, se navzájem podporují. Tím že podporují zkorumpovaný stát. Na zbytku národa jim příliš nezáleží. Naopak od něho nadále přesouvají peníze do „vyšších“ vrstev společnosti v milionech exekucí. Jestli je průměrná rodina tříčlenná, znamená to, že vysoké procento národa je nadále zbavováno svého majetku. Něco takového v západních demokratických státech absolutně možné není. Je to řádně ošetřeno zákony.