týdeník METROPOLITAN

Když objevili kriminalisté v jednom ostravském bytě paní Marii Humlovou mrtvou, jednoznačně konstatovali, že na její smrti se nikdo nepodílel. Stejného názoru byli i lékaři. Její dcera však chce ze srdečního selhání obvinit lidi odpovědné za krach kampeliček. Její maminka měla totiž v jedné z nich uloženy celoživotní úspory přesahující půl milionu. "Rázem se z ní stala žebračka a ona to psychicky nevydržela," tvrdí dnes její dcera.

Paní Humlová však prý není jedinou osobou, které vzal krach družstevních záložen i to nejcennější. Pan Kruliš ze Znojemska vypovídá, že jeho manželka zemřela dva dny potom, co se dozvěděla o krachu jejich záložny, v níž měli ušetřeno sto tisíc. "Pro někoho to možná nejsou peníze, ale pro nás důchodce to bylo vše, co jsme měli. Mám obavy, že nyní nebudeme mít už ani na nájem," vypovídá se slzami v očích znojemský důchodce.

Výběr dobrého finančního ústavu se opravdu vyplácí. Jak si dnes žijí klienti krachujících družstevních záložen? Nedobře. Mnozí z nich naletěli slibům o prosperujícím družstevním spoření, jiným učarovaly mediálně známé herecké tváře. Všichni bojují za návrat svých peněz. Všichni doufají, ale zároveň si uvědomují, že šance na návrat svých peněz jsou minimální. I tak je krachy kampeliček dost poznamenaly i v osobním životě. Drobní střadatelé bojují za svá práva a anonymně vypovídají v naději, že se jim našetřené penízky vrátí. Obrací se na občanská sdružení nebo podávají individuální žaloby. Jejich šance však odborníci hodnotí jako minimální.

Jedna rodina z Klatovska investovala do krachující kampeličky skoro dva miliony korun. "Hodně jsem věřil družstevnímu spoření, asi jsem byl trochu pomýlený, jednak díky reklamám a také proto, že nesmírně obdivuji první Československou republiku a v ní právě kampeličky hráli neodmyslitelnou roli," tvrdí pan Jiří (54). Jeho žena mu prý vůbec nic nevyčítá. "Manžel jednoduše naletěl, ostatně nebyl sám. Nechápu, jak dneska někdo může říci, že si za to všechno můžeme sami a naletěli jsme vlastní hamižnosti," tvrdí Jiřího životní partnerka Klára (50).

Samozřejmě, že ztráta skoro dvou milionů život Jiřího a Kláry ovlivnila dost negativně. "Ty peníze jsme získali prodejem baráku po rodičích," sděluje Jirka s vědomím, že když má někdo v Čechách na kontech miliony, hned ho mnoho lidí začne podezírat ze zlodějin, tunelářství nebo spolupráce s lumpy. "Ne, my jsme peníze skutečně nikomu neukradli," dodává Klára a s ironickým úsměvem připomíná: "Oni přeci okradli nás. Ty peníze jsme šetřili pro děti, nyní nedostanou nic." Tato berounská rodina se nyní ocitla bez prostředků. "Syn chtěl začít stavět a počítal s naší pomocí, dcera zase chtěla podnikat. Věřili jsme, že jim vysoké úroky z kampeličky pomohou. Možná, že i to byl důvod, proč jsme vsadili na družstevní záložny a na poměrně vysoké úroky. Děti ztrátu peněz těžce nesou, dost s naší pomocí počítali," netají se zklamáním, vzniklým uvízlími penězi v kampeličce paní Klára.

A jakou šanci na návrat peněz Klára a Jiří mají? Oni sami se na jakékoliv vymáhání dívají dost skepticky. "Není už z čeho klienty krachujících kampeliček vyplácet. Ty peníze už uvízli několika jednotlivcům za špinavými prsty," tvrdí Klára a jedinou šanci na návrat peněz vidí v tom, že se za klienty krachujících družstevních záložen postaví stát. "Ale kde by ten stát měl neustále brát tolik peněz. Vždyť tady krachuje jeden peněžní ústav za druhým," oponuje své ženě Jiří a popisuje, jak se žije lidem, ze kterých se přes noc stali vlastně chudáci: "Večer usínáte s vědomím jistoty a ráno vám v rozhlase řeknou, že vaše záložna zkrachovala a vy se stáváte chudáky." Mimochodem, Klára i Jiří přiznávají, že záložně natolik věřili, že si doma neuschovali ani korunu "pod peřinou". Klára doslova dodala: "Dnes mohu říci, že jsme se chovali dost nesmyslně a naivně. Například ještě tři týdny před krachem naší družstevní záložny jsme do ní uložili dvacet tisíc a přitom jsme měli doma nezaplacené složenky zhruba ve stejné hodnotě." Jiří však oponuje: "Jaká naivita? Prostě jsme se chovali logicky, tedy podle logiky drobných střadatelů. Bohužel, naši důvěru v kampeličky někdo hrubě využil."

Případ rodiny z Klatovska však není rozhodně nejtragičtější. Například sedmdesátiletá paní Eva z Hořovicka investovala do kampeličky všechny svoje úspory v hodnotě necelých sta tisíc. "Když někdo okrade rodinu podnikatelů, tak je to hrozné, ale ti mladí se z toho dostanou. Já jsem na dně," komentovala celou záležitost důchodkyně z Sušicka. Kampeličkám prý věřila proto, že v jedné z nich začínal za první republiky její muž. Nezapírá, že svoje sehrála i reklama. Družstevní záložny přeci vydatně propagovala řada známých umělců.

Paní Evě padá chalupa na hlavu. Jistě naivně si myslela, že z vysokých úroků zaplatí novou střechu. Doufá, že peníze se jí vrátí. Ke své záložně chodí každý den ráno. Čte si staré vyhlášky a čeká na zázrak. "Přece nám něco musí říci," tvrdí paní Eva se slzami v očích a po několikáté bere za kliku kampeličky, která zůstává zavřená. Není jedinou klientkou postávající na chodníku před záložnou. I ty ostatní čekají. Na co přesně? To zřejmě z nich nikdo neví. "Vznikají občanská sdružení, která mají za úkol tlačit na představenstva družstevních záložen i na státní představitele. Ale i jejich tlak má zřejmě určité mantinely," říká jeden z postávající a připomíná, že mezi klienty krachujících záložen houstne atmosféra: "Na Ostravsku se jeden člověk zastřelil. Nedivte se, ve zkrachovalé kampeličce měl všechno."

I když paní Evě jde především o návrat peněz uvízlých v záložně, netají se ani tím, že touží po padání hlav. "Jsem věřící žena, nikdy jsem necítila opravdovou nenávist, ale myslím, že těm, kteří ty krachy záložen zavinili, by to nemělo rozhodně beztrestně projít," nechala se slyšet hořovická důchodkyně, která už přestala snít svůj starý sen o tom, že věnuje nějakou tu tisícovku na útulek pro psy.

Zatímco někteří postižení klienti kampeliček se chovají více či méně odevzdaně, třiačtyřicetiletý pan Milan G. z Nýrska již podal třiadvacet trestních oznámení na družstevní záložnu, ve které měl přes půl milionu. Svoji odpovědnost za špatnou volbu peněžního ústavu popírá. "Oni mi neustále tvrdí, že jsem si měl rozmyslet, kam dám peníze a že vlastně neúměrně vysoké úroky již zpočátku jasně hovořily o tom, že ten finanční ústav zkrachuje. Tak proč takovým spořitelním družstvům dávali licence? Věřím, že kampeličky mají stále šanci, ale s jinými lidmi ve vedení," hájí se rezolutně Milan a ohrazuje se proti kritice některých ekonomů, že velmi vysoce stanovené úroky měli lidi od kampeliček odradit. Milan podal na svoji záložnu kromě trestních oznámení i jednu žalobu v občansko-právním sporu, kde se domáhá navrácení peněz. "Nevím jestli ty peníze dostanu nazpátek, ale za pokus to stojí. Nevzdám se tak lacino," tvrdí muž, jenž si na soudní spory vypůjčil třicet tisíc od příbuzných. "Ani jsem jim nemohl říci, na co to přesně je, jelikož by mě nepochopili. Nevěděli, že mám tolik peněz a bezpochyby by mě je záviděli. No, nyní už nemají co. Teď už ty peníze nemám v kampeličce, ale v loji," dodává jeden z postižených klientů, jenž věří, že vyšetřování kolem krachů družstevních záložen snad nebude tabu a výsledkem bude nejen potrestání viníků, ale i návrat peněz do rukou střadatelů. Velmi dobře však ví, že šance na takovýto úspěch jsou minimální. Naděje však i tentokrát umírá poslední.

Václav Ludín