Jak bylo koncipováno Coopgate, tj. zlikvidování sektoru kampeliček zneužitím všeho, co lze v této společnosti zneužít. Zopakujme si, že plán zněl:

            1)Dostat kampeličky pod tlak, který by zastavil jejich iniciativu a znevěrohodnil je v očích veřejnosti.

            2) Vytvořit podmínky pro jejich rozkradení jako formy ocenění zásluh účastníků ničení resortu i formy snížení nákladů na korupci zajišťující beztrestnost likvidace resortu.

            3) Vytvořit věrohodný obraz viníka, který by mohl být nabídnut laické veřejnosti jako přijatelné vysvětlení pádu resortu a vytvořit obraz záložen jako systémové chyby, tj. něčeho, co zde nemělo nikdy vzniknout.

            Dnes, z pohledu poloviny roku 2001 lze již snadněji argumentovat a předkládat důkazy, neboť uplynul rok 1999 – rok realizace plánu dle bodu 1) a částečně dle bodu 3). Uplynul i rok 2000 a část roku 2001, kdy byl realizován plán dle bodů 2) i 3).

            Každému, kdo pochybuje o tom, že byl realizován plán likvidace kampeliček dle bodu 1) a 3), doporučujeme rešerši dobového tisku a záznamy TV zpravodajství všech televizních kanálů v ČR. Většinou jsou k dispozici ve veřejných knihovnách nebo archivech jednotlivých médií.

            Každému, kdo pochybuje, že byl realizován plán i v bodě tři, doporučujeme zajistit si odborníka z ekonomiky, zajistit si materiály o činnosti a stavu majetku před nucenou správou a po nucené správě ve většině záložen. Všimněme si, že nedávno ukončená práce parlamentní komise k vyšetření okolností nucené správy v IPB a.s. o následném prodeji zničila řadu tzv. mýtů o okolnostech tohoto případu. Tyto mýty – to jsou oficiální verze, které organizátoři takové akce „vnucují“ nejrůznějšími formami médiím a tato potom veřejnosti. Je to stará metoda o lži, která se opakováním mění v pravdu a pořekadle – „na každém šprochu, pravdy trochu“. To je základ moderní psychologické války, kdy lež a pomluva opřené o tzv. oficiální stanoviska autorit, zaplacení mediálního prostoru a nedání šance, aby se jiné názory dostaly nezkresleně k veřejnosti, zcela spolehlivě ovlivní 80% populace, o níž statistiky tvrdí, že si stejně neumí dělat správné závěry ze získaných informací.

            Zde máme i odpověď, proč poslanci odmítli požadavky členů kampeliček, aby práce vyšetřovací komise o IPB a.s. byla rozšířena i o vyšetření příčin a průběhu nucených správ v kampeličkách.

            Vyšetřovací komise parlamentu totiž určila jako nositele nepravd, zneuživatele pravomocí, iniciátory jednání v rozporu s dobrými mravy a poškozovatele státu – tedy občanů, místopředsedu vlády a ministra financí doc. Ing. Mertlíka – nyní specialisty v zahraniční kampeličce Raiffeisenbank a guvernéra ČNB, Ing Tošovského – rovněž t.č. u zahraniční banky.

            Nikdo – ani těch 80% občanů dělajících si dle statistiky špatné závěry z informací – neuvěří, že tito pánové by takto mohli jednat bez jisté politické a zejména mocenské podpory, nemluvě o tom, jaká odměna asi musí kompenzovat rizika jednání a hrozící ztrátu prestiže s níž museli oba aktéři po „provalení“ informační blokády počítat.

            Tentýž místopředseda vlády a ministr financí, Mertlík, se stal nositelem likvidace resortu kampeliček, tedy mužem, který inicioval, prosadil a kryl změnu v činnosti Úřadu pro dohled nad záložnami na nositele nepravd, pomluv, účelových znaleckých posudků, jednání v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s ústavou.

            Tedy stejný muž, stejné metody, stejné výsledky jak u IPB a.s. tak v kampeličkách. Vznik parlamentní komise vyšetřující okolnosti nucené správy v IPB prosadila opoziční politická síla ODS a všichni vědí, proč se tak ODS politicky „rozlítila“. Kampeličky takovou politickou podporu nikdy nedostaly a i o tom téměř všichni vědí, proč. I když nejsme taková autorita jako parlamentní vyšetřovací komise, přesto v těchto novinách předkládáme a dále hodláme předložit veřejnosti fakta a věříme, že veřejnost a možná i novináři z jiných médií nám pomohou dosáhnout pádu i „mýtů“, které byly vytvořeny i k ospravedlnění likvidace resortu kampeliček – tedy nápravy událostí, které zde nazýváme Coopgate.

Fakta

            Na počátku roku 1999 resort kampeliček dále dynamicky rostl – viz. statistika. Analytici (viz tisk) předpokládali růst depozit v roce 1999 na 10-15 miliard Kč, tedy ročně 200-300% a více, což bylo zřejmé, že bude chybět zejména v bankách s obrovskými ztrátami, potácejícími se na pokraji bankrotu, vlastněnými však z velké části státem (tedy politiky), který je chtěl prodat, a to zejména Českou spořitelnou a Komerční banku. Pád takových státem řízených bank by přirozeně vyvolal otázky, kdo způsobil takové ztráty, když tyto banky měly k dispozici veškerou autoritu, ochranu a podporu státu.

            Jak nedávno v debatě na TV Nova prozradil místopředseda vlády a ministr Špidla, vláda realizovala privatizaci banky vždy v době, kdy prodleva znamenala u každé banky riziko bankrotu. Mohli bychom spekulovat, proč stát nevyužil této iniciativy resortu kampeliček pro změnu v činnosti bank, proč nejednal s resortem kampeliček o podpoře svých záměrů. Nechtěl? Neuměl? Kdo zde zastupovat stát – Mertlík? Tošovský? Ale zdržme se faktů. Ještě 10. 3. 1999 LN napsaly…“Je nepochybné, že družstevní záložny se stávají jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících částí finančního trhu..“

            Ve světě i v ČR nejosvědčenější metodou jak zabránit expanzi kohokoliv, kdo nabízí produkt postavený na důvěře veřejnosti – a k tomu, aby občané svěřili své úspory konkrétní finanční instituci s důvěrou, že je posléze dostanou zpět a navíc zhodnocené, je třeba notné důvěry – je zpochybnění jeho důvěryhodnosti. K tomu stačí lež, pomluva, zkreslená pravda zveřejněná v médiích. Je-li zveřejněna opakovaně, opřena o názor toho, koho lze považovat za autoritu – tzv. odborník, zainteresovaný politik, zainteresovaný policista, vyvolá nepochybně nedůvěru a z opatrnosti i výběry vkladů. Pokud resort nemá výpomoc státu –a to soukromé záložny nemají – snadno neočekávaný hromadný výběr zastihne peněžní ústav v „nedbalkách“, neboť v důvěře v pokračující růst depozit investuje dlouhodoběji a věří, že běžné výběry vkladů pokryjí jejich přírůstky. Začnou chybět peníze, přijdou opatření jako omezení výběrů. Jejich medializace znamená podpoření nedůvěry a další růst výběrů a další zhoršení stavu.

            Stačí tedy zpochybněním důvěry dostat mediálně finanční instituci pod tak výběrů, následně s oficiálně deklarovanou snahou ochránit vklady zavést nucenou správu, zveřejnit příklady „špatných obchodů“ a prohlásit opět pomocí zaplacených „odborníků“ a politiků, že je to typické právě pro ústavy typu kampeliček a dílo zkázy je dokonalé, 80% populace uvěří, že kampeličky byl omyl.

            V rozporu s dobrými mravy a s ústavními právy realizovaná nucená správa zbaví takto dezinformované majitele, členy záložen, objektivního zdroje informací a tito snadno obrátí svůj hněv proti těm, kdo vznik a rozvoj záložen iniciovali, chrání nebo rozvíjejí – ať už politiky nebo management. Tak se daří pomocí médií vytvářením oficiálních mýtů rozložit i masu vlastníků kampeliček. Tito dále nebojují za ochranu resortu jako svého majetku a jeho obnovení, ale pouze za své peníze (svůj vklad) a snadno z jejich ohrožení obviní každého, na koho média „ukáží prstem“.

            Studujeme-li objektivně všechny shromážděné materiály, nesmíme pominout i fakta, že někteří představitelé záložen buď z neumětelství nebo z vypočítavosti vedli záložny špatně. O konkrétních záložnách to bylo mezi odborníky z resortu známo a očekával se zásah Úřadu pro dohled ve spolupráci zejména s ostatními záložnami a s policií tak, aby byla zjednána náprava bez poškození resortu. Právě těchto pochybení, která však činila do 10% objemu vkladů všech záložen bylo zneužito jako důkazu o ohrožení celého resortu a jako příčiny znehodnocení 80% vkladů a poškození 90% členů záložen.

            Stejně tak jako v IPB a.s., kde nepochybné lumpárny byly zneužity pro likvidaci celé banky, vyvlastnění majitelů a její prodej za podmínek odporujících dobrým mravům, byly v kampeličkách nepochybné lumpárny zneužity pro likvidaci celého resortu a jeho rozkradení. Obě kauzy měly stejné hybatele, stejné metody, obdobné výsledky. Obě měly jiné, lepší řešení, které nebylo přijato, protože kdosi byl korumpován, aby zneužil svého postavení a prosadil to špatné řešení. V případě záložen to bylo navíc bezohledné poškození – jak kdosi z politiků neomaleně řekl – nevýznamného množství občanů – pouze 500 tisíc lidí. Prostudováním např. celostátních deníků lze si všimnout, že jakmile byla potvrzena dynamika růstu u kampeliček i v roce 1999, začaly se v roce 1999 stále hustěji objevovat v denním tisku zpochybňující, zlehčující a kampeličky napadající články převážně stejných autorů a „odborníků“. Tedy lze dovodit, že „zainteresovaného“ okruhu lidí. Přestože došlo k rozhoupání klientů v kampeličkách k výběrům, články zřejmě nebyly dost jednoznačné, aby vyvolaly mezi vkladateli do kampeliček paniku. Proto musela přijít informační a mediální „bomba“

Mediální šokující bomba

            Hospodářské noviny 29. 6. 1999 zveřejňují na titulní straně článek výmluvně označený: „Informace tajných služeb o družstevních záložnách jsou alarmující – říká Rychetský“ (tedy nikdo méně významný než místopředseda vlády – pozn.autora). Podtitul říká, že: „Stát nechce nést rizika na kampeličky“. V textu článku se pak mimo jiné říká, že: „Družstevní záložny…se budou muset podřídit pravidlům, která platí pro banky. V opačném případě pro ně už není na tuzemském trhu míst.“ Rychetský pro HN uvedl, že vláda měla k dispozici informace tajných služeb monitorujících tuto oblast a označil je za alarmující. Z celkových 10 miliard korun vkladů považuje policie za prohospodařenou či obtížně návratnou více než polovinu. Deník Právo pak všemu „dává korunu“ palcovým titulem, kterým začíná svoji první stránku druhé dne, tj. 30. Června 1999: „Podle policie přijde většina klientů kampeliček o peníze“. V textu se pak uvádí: „Ukládání peněz v kampeličkách je pro lidi vysoce rizikové až ztrátové. Tvrdí se to ve sdělení Policie ČR, která byla předána k informaci bankám a jež má Právo k dispozici.“ Ve sdělení se uvádí, že z celkových vkladů 9,3 miliardy Kč ke konci dubna (1999! Pozn. autora) bylo v jednotlivých kampeličkách „prohospodařeno“ nebo převedeno do aktiv s velice problematickou likviditou šest až osm miliard Kč (tedy cca 80% vkladů – evidentně příprava na pozdější nucené správy, které právě oněch 80% vkladů zablokovaly – pozn. autora).

            A bylo vymalováno! Kdo by ještě důvěřoval peněžním ústavům, o nichž i policie, i místopředseda vlády tvrdí, že zde chybí většina peněz. Každý i skalní fanda kampeliček chce vědět, zda chybí jeho nebo cizí peníze, a to zjistí pouze výběrem. Nic nepomůže, že na nekompromisní požadavek České asociace záložen, aby zpráva policie byla předána i asociaci záložen, se policie distancuje od toho, že by takovou zprávu zpracovala. Nic nepomáhají – tentokrát již bez palcových titulků a nikoliv na prvních stranách deníků – informace České asociace záložen, že audity v záložnách nic takového kromě výjimek neznají.

            Na trestní oznámení České asociace záložen vyšetřovatel sdělí, že se jedná o iniciativu „jediného“ policisty ze SPOK (Sbor pro odhalování korupce) – tedy že je „obětován“ jedinec se svojí iniciativou určenou údajně pouze pro potřeby bankovní asociace a na její vyžádání. Případ policie odložila, informace o tom zcela zapadly v líčení návalů na výběry vkladů klienty záložen – likvidace resortu záložen dle scénáře Coopgate začala.