Jdi na obsah Jdi na menu

Kauza Kreditní Banka

Exkluzivně: Pavel Milota (bývalý člen ODA a ODS): Bude ututláno tunelování Kreditní banky?

Ředitel vytunelované firmy poskytl exkluzivní rozhovor Senátorskému Kurýry  - Kamiony zmizely v Nizozemí - Úvěry se poskytovaly na základě známostí s politickými stranami ODS, KSČM, ČSSD

 

Pan Pavel byl ředitelem vytunelované firmy. Velké dopravní společnosti poskytla jedna, dnes již zkrachovalá banka, úvěr přesahující 200 miliónů. Peníze však zmizely stejně jako většina vozidel, na jejichž nákup měly sloužit. S pana Pavla se tak stal klíčový svědek bankovního podvodu a i jemu zmizení hrozí. Dostal již zápalku znamenající smrt. O tom, jak se hraje nejpopulárnější česká bankovní hra, zvaná tunel, povyprávěl Pavel v exkluzivním rozhovoru Senátorskému Kurýru.

 

Mohl byste prozradit něco o své minulosti?

"V roce 1992 jsem po třiadvaceti letech odešel od velké dopravní firmy, tedy ČSAD, kde jsem začínal od píky. Nejprve jako automechanik, dílenský mistr pro učně a potom dispečer zahraničních a dálkových kamionů, řidič mezinárodní dopravy a později jako speditér zahraniční divize."

 

Jak se vám v této práci dařilo?

"Jezdil jsem sedmnáct let bez nehody, a to jak dopravní, tak řekněme té komerční. Prostě a jednoduše řečeno, patřil jsem ve firmě mezi ty nejspolehlivější. Přesto jsem se rozhodl přejít do jiné firmy. Víte, finančně na tom nejste v ČSAD zrovna dvakrát dobře a už když jsem právě v ČSAD pracoval, tak mě začali navštěvovat tři pánové, kteří mi naznačili, že si váží mé práce a chtěli, abych k nim nastoupil jako ředitel. Mimochodem, naše vozy byly v té době jedny z mála, které se často vracely ze zahraničí plně vytížené a byla to zásluha mé marketingové studie. Takže jsem chtěl svých zkušeností využít i jinde a soukromá firma mě lákala."

 

Vaše kroky tedy vedly znovu do dopravy?

"Od 1.9. 1992 jsem nastoupil jako ředitel dopravní firmy, patřící již zmíněným třem pánům. A přiznám se, že doprava, kterou jsem zde na začátku svého působení převzal, byla v hrozném stavu. Dost to nesouhlasilo s představami a velkými plány těch zmíněných pánů. Celá ekonomická studie firmy byla postavená na nesmyslné rozvaze, která dost vybočovala z reality."

 

Co to bylo za nesmyslnou rozvahu?

"Majitelé této firmy měli v té době třináct vozidel Mercedes od jedné velmi známé leasingové společnosti. Po dvou až třech měsících tvrdé práce, kdy jsem doslova a do písmene překopal celou organizační strukturu firmy a systémové změny se začaly konečně odrážet i v hospodaření, přišli majitelé i přes mé protesty s dalším podle mého názoru, a jak se nakonec také ukázalo, nesmyslným tahem. Rozhodli se totiž rozšířit vozový park."

 

A jak to dopadlo?

"Po mnoha a mnoha jednáních se nakonec rozhodlo, že firma nakoupí nové nákladní vozy DAF, a to díky tomu, že celou záležitost bude financovat přes jednu firmu dceřiná společnost Kreditní banky."

 

Přítomnost firmy zastřešené bankou může budit seriozní dojem?

"Nejenže budila, ale také první chvíle podnikatelského záměru působily dobrým dojmem. Smlouvy byly řádně podepsané a celá akce začala zdárně, jelikož sedmnáct vozů DAF, které byly předmětem leasingu byly v pořádku dovezené z Nizozemí. A celá transakce převodu aut byla ještě do konce roku 1992 dokončena."

 

Vrátíme se však ještě k chvílím, kdy se majitelé vaší dopravní společnosti rozhodli, že rozšíří vozový park. Jak to probíhalo v praxi?

"Na základě tohoto prohlášení se objevili ve firmě dva páni zprostředkovatelé na nákup vozidel v zahraničí. Ukázalo se, že to jsou lidé z jedné nechvalně známé pražské firmy, přes kterou probíhaly leasingové projekty. Ale v té době to byli zástupci renomované firmy, a tak také jednali a vystupovali. Byli suverénní a nic pro ně nebylo problémem. Ubezpečovali, že jsou schopni tuto transakci provést včetně leasingových smluv, včetně nutných bankovních garancí, a to od A do Z při předání vozidel u výrobce v Nizozemí."

 

Výsledek jednání byl tedy pozitivní?

"Přiznám se, že i v té chvíli na mě zmínění pánové působili nesmírně seriozním dojmem, a tak se nelze divit, že naši majitelé rozhodli tak, jak rozhodli. Firma se dohodla s těmito dvěma podnikateli, že si tedy na jejich nabídku vezmou 17 kamionů DAF v Nizozemí. Zmínění dva pánové seznámili majitele naší firmy s lidmi z Kreditní banky, která se rozhodla přes jejich známosti celou tuto transakci profinancovat."

 

Jak to myslíte, že rozhodli jejich známosti?

"Jednak se ukázalo, že podnikatelský záměr byl neschůdný a nikdo mě nepřesvědčí o tom, že jak zmíněná zprostředkovatelská firma, tak majitelé naší firmy, museli tušit, že připravují tunel a celý záměr je pro firmu neschůdný. Dnes věřím tomu, že byl schůdný jen a jen pro ně. A navíc, ve vedení Kreditní banky byla v té době generální ředitelka paní Kocourková, která byla několikrát oceněna cenou pro nejlepší bankéřku, přestože banka zkrachovala. A víte, kdo jí na tu cenu navrhl? Samozřejmě, že tento návrh byl dán třeba jedním z majitelů této podvodné zprostředkovatelské společnosti, který je čechoholandského původu. I to se později ukázalo, jako dost důležité."

 

Kreditní banka však ve vaší firmě provedla kontrolu?

"Dokonce se zdálo, že tato kontrola mnohému napomůže, jelikož dva kontroloři upozornili jednoho z majitelů firmy, že účetnictví dopravní firmy by mělo být vedeno odděleně od dalších firemních aktivit. Myslím si, že právě tento fakt hodně zkresloval naše hospodaření. I mě vysvitla naděje, že jako ředitel dopravní firmy si budu moci z nařízení bankovní kontroly hlídat veškeré finanční záležitosti, to znamená placení splátek leasingu, nafty a pojištění, hlídat sám. Dle mých propočtů a ekonomického rozboru totiž, přestože čistý zisk nebyl nikterak vysoký, stačil po odečtu veškerých nákladů z hrubých tržeb na existenci velice slušné a rentabilní dopravní společnosti. To by si však majitelé firmy nemohli vše držet pod svojí kontrolou a prolínat činnosti svých podnikatelských zájmů."

 

To se však nestalo?

"Ne, bylo zcela jasné, že majitelé firmy potřebují, aby se s finančními prostředky manipulovalo, aby nikdo jiný, kromě nich, neměl přístup k účetnictví, které mělo za úkol přelévat peníze z jedné jejich aktivity do druhé a v konečném důsledku vlastně zahubit naší dopravu. Navíc jsem zjistil, že majitelé firmy slibují kdekomu hory doly a přímo nesmyslné věci."

 

A jak se to řešilo?

"Vše se mělo vyřešit překlenovacími úvěry. Jinými slovy, úvěr se vytloukal úvěrem, lidově by se to dalo nazvat vytloukání klínu klínem."

 

V době se vám stalo něco velmi nepříjemného?

"Po jednom bouřlivém jednání s majitelem firmy jsem měl ne vlastní vinou způsobenou autonehodu, a to dost vážnou. Byl jsem v hrozném stavu a po těžké operaci mám bohužel trvalé a o životní následky."

 

Ale své firmě jste byl věrný i na nemocničním lůžku?

"To ano. Víte problém byl i v tom, že mnozí naši klienti neplatili. A tak jsem si do nemocnice nechal přinést telefon, kterým jsem obtelefonoval zákazníky ohledně plateb za dopravu. I v nemocnici jsem tak majitelům firmy zachránil pěkný peníz, jelikož platební morálka našich klientů byla hrozná, ale ještě horší bylo, že majitelé neuměli dle mého názoru s klienty jednat, a tak jsme přišli o velké peníze."

 

Majitelé na vás naléhali, abyste se vrátil do ředitelského křesla?

"Ano, byli za mnou majitelé hned několikrát s tím, že po mém zranění se společnost rozpadá, řidiči si dělají, co chtějí a v jejich silách není dopravu udržet."

 

Rozhodlo vaše dopravácké srdce?

"Asi nejen to. Víte, chodili za mnu i podřízení, tedy řidiči a prosili mě, abych se vrátil, jelikož firmě hrozí kolaps a jim, že přijdou o práci. Podepsal jsem tedy v nemocnici revers a vlastně kvůli firmě se nechal převést domů. Asi po čtyřech dnech jsem začal i o berlích dojíždět do práce a dávat vše do potřebných mezí. Vše při hrozných bolestech."

 

V tu dobu vás však začali navštěvovat lidé ze zprostředkovatelské firmy?

"Bylo tomu skutečně tak. Ale důvodem jejich návštěv nebyla snaha zasáhnout a pomoci při splácení úvěrů, nýbrž mě pouze lanařili, abych k nim přešel a založil pro ně jejich vlastní dopravní společnost. Dnes už vím, že dobře věděli, v jakém finančním stavu se nachází naše firma a tušili, že jim zanedlouho celá naše doprava vlastně spadne do klína. Tehdy jsem jim však opověděl, že neuteču od rozdělané práce a zůstanu věrný naší firmě."

 

Vy jste netušil krach firmy?

"Ne, věřil jsem, že se z problémů dostane. Měla přeci zdravé jádro a také jsem doufal, že by přeci banka nepůjčovala na něco, co není ekonomicky dobře podloženo. Já znal stav dopravy. Nevěděl jsem, že majitelé naší firmy nesplácejí pohledávky, jelikož jsem prostě neměl možnost nahlédnout do transakcí firmy. Vím, že o tom, že zanedlouho budou všechny kamiony již majetkem zprostředkovatelské firmy, věděl také zcela jistě jeden z majitelů naší firmy. Po všem se totiž provalilo, že kromě úvěru u Kreditní banky má ještě úvěr v Ekoagrobance a i v tomto případě má problémy se splácením."

 

Právě tento člověk se vás prý obával?

"Tušil, že bych na něj udeřil ohledně toho, že díky svým nesmyslným aktivitám zničil nadějně se rozvíjející dopravní společnost a tak se mi vlastně vyhýbal. Věděl, že mám značný vliv na řidiče, že si s nimi rozumím a umím se za ně postavit. Mám dojem, že i z tohoto důvodu mě v červenci 1993 nabídl, abych se v klidu jel doléčit do lázní. Když jsem jeho žádost akceptoval, svolal si řidiče a řekl jim, že všechny auta vrací a dopravu zavírá. Toto rozhodnutí provedl za mými zády a vlastně jsem nikdy neměl možnost se s ním setkat. Neustále se mi vyhýbá, přestože o něm vím, že i nadále působí jako podnikatel."

 

Jak byste tehdy reagoval, kdybyste tušil skutečný finanční stav vašeho zaměstnavatele?

"Kdybych znal skutečný stav věci, tady dluhy svého zaměstnavatele. Určitě bych se snažil spojit se s Kreditní bankou a dopravu rozjet tak, aby vydělávala a byla samostatná. Třeba i tím, že bych založil vlastní firmu a vozy odkoupil. Přeci šlo i o ty lidi ve firmě, kteří přišli o práci a přestože byl s nimi řádně rozvázán pracovní poměr, tak mají nárok na odstupné, které kvůli nesolventnosti firmy neobdrželi."

 

I vám se rýsovala konkrétní možnost firmu zachránit?

"Při jedné kontrole pracovníků Kreditní banky mi byla z jejich strany nabídnuta možnost, abych firmu převzal. Přiznávám, že tehdy rozhodla i skutečnost, že můj zdravotní stav nebyl zrovna nejlepší a navíc jsem tehdy skutečně netušil pravý a otřesný stav věci."

 

Nakonec se tedy zdálo, že vás přeci jen zachrání zprostředkovatelská firma, která si vás vezme pod svá křídla?

"Když skončila naše firma, zmínění pánové zprostředkovatelé za mnou přišli, jestli bych nechtěl založit pro ně jejich dopravní společnost s tím, že se prakticky o nic nemusím již nic moc starat, protože praxi v dopravě má přes dvacet let a že budou všechno profinancovávat. Na odstavném parkovišti bylo zajištěno 17 vozidel, která oni měli pod sebou, protože nebyly plněny leasingové splátky ze strany mé bývalé firmy. A tak si oni vzali těch zmíněných 17 kamionů typu DAF pod svá křídla a vše jim takříkajíc spadlo do klína. K těm vozům, které si vzali do svého držení, se však ještě dokoupilo dalších 38 vozidel. Těchto 38 vozidel bylo zhruba posbíráno všem neplatičům leasingových smluv, které měli, stejně jako můj bývalý zaměstnavatel, smlouvy s Kreditní bankou Plzeň.

 

Co jste věděl o zmíněných dvou pánech, když jste se rozhodoval, že se u nich necháte zaangažovat jako ředitel jejich dopravní firmy?

"Měli dopravní společnost a podnikali formou leasingu, čili vlastně když dopravci nespláceli úvěr, tak prostě zabavili vozidla a převedli si je pod svou dopravní společnost. A také někdy tyto auta prodali dál zase jiným dopravcům. Samozřejmě, že v případě, pakliže už automobil není zaúvěrovaný, je vše v pořádku, ale u této společnosti se nakonec ukázalo, že umí převést či prodat i zaúvěrovaná auta a udělat tunel na banku." Víte, oni se nejdříve zabývali dovozem zahraničních vozidel pro zájemce, protože to byla veliká móda. Ale pak zřejmě pochopili, že zlatý důl je v něčem jiném."

 

Vy jste jim prostě znovu vedl dopravní společnost?

"Ano, je tomu tak. Já jsem jim vedl jejich dopravní společnost, kterou jsem jim také včetně registrace založil od A až do Z. V této společnosti jsem pracoval jako ředitel až do té doby než jsem přišel na to, že vozidla, která vlastně byla odebraná a která byla dána do jejich soupisu majetku, dá-li se to tak říct, byla s povolením Kreditní banky releasovaná a převedena na znaky Nederland-Holandsko."

 

Proč se tak stalo?

"Toto bylo z pohledu dopravce výhodné tím, že nebyla vozidla závislá na přidělování výjezdního povolení do zahraničí, jelikož vozidla označená holandskými dopravními značkami měla po celé Evropě zcela volný pohyb bez toho povolení. Jedině při vstupu do České republiky a ostatních bývalých postkomunistických států vydávala povolení jistá holandská firma, kde ho mohl dostat prakticky každý, kdo chtěl a v jakém chtěl množství za 4,5 nizozemské koruny, což představovalo nějakých 80 našich korun."

 

Upozornil jste na to zmíněné pány?

"Upozornil, ale dostal jsem přes prsty. Bylo mi řečeno, abych se neptal do věcí, do kterých mi nic není a klidně dál řídil dopravu. Já jsem sice měl veškeré pravomoci od majitelů firmy, jenom zasahování do podepisování leasingových smluv ne, což mě mimochodem zachránilo od toho, že jsem se nenamočil v jejich podivných obchodech. Dopadlo to totiž tak, že zmínění pánové začali vozidla v zahraničí rozprodávat, a to i přestože velice dobře věděli, že to je majetek Kreditní banky Plzeň, protože ta auta nebyla defakto zaplacena. Na tuto skutečnost jsem upozornil celé vedení Kreditní banky rozsáhlým dopisem, což mělo za následek to, že kamarádi majitele firmy přijeli 2. ledna 1994 ke mně domů a řekli, že bude lepší, když budu doma a po té bouračce se radši doléčím a dám pořádně dohromady. Prostě mě mírnějším pohrozili."

 

Napadlo vás, že hrozí zánik této firmy?

Bohužel asi až za týden, a tak oni byli prostě rychlejší. Mezi tím, co jsem se doma skutečně doléčoval, vyměnili mi zámky u mé kanceláře a poslali mi domů výpověď. Tato výpověď dodnes není uzavřena. Na ulici zůstalo tehdy defakto kolem 50 řidičů bez řádného ukončení pracovních smluv. Pracovní poměr jim tedy stále trvá, ale ti pánové prostě nechodí k soudu, takže se vlastně nic neděje. Oni prostě zavřeli firmu a s nikým se nebavili."

 

To se o celou záležitost nezajímala policie?

"Když jsem dostal první, tehdy ještě slovní upozornění od známých majitele firmy, že bych se do některých věcí prostě neměl míchat a řekněme, že některým krokům se měl vyhýbat, ozvala se tzv. dohledací policie celní správy, která chtěla vysvětlit, jak je možné, že na holandských vozidlech jezdí Češi, což jsem také doložil doklady, které byly založeny na firmě."

 

Pokusil jste se něco v dané věci podniknout?

"Začal jsem pátrat na vlastní pěst po těch kamionech, které byly někde na holandském území. Můj známý v Nizozemí mi informoval, že našel dalších 20 kamionů, respektive posledních z těch 52 firmy, které tam vlastně jezdí a že jsou připraveny k prodeji. Podotýkám, že to byl stále majetek Kreditní banky Plzeň. Na základě této získané informace, jsem šel za generálním tajemníkem, který řídil Kreditní banku po odvolání ing. Kocourkové z funkce generální ředitelky. Byl to dr. Václavík. Tvrdil, že s mých informací je vyděšen. Osobně si myslím, že to byla komedie a musel vědět, že jim chybí takový majetek. Kamióny přece nejsou špendlíky, aby se ztratily. Ale přesto poslal své pracovníky se mnou do těch míst, kde se kamiony nacházeli. Letěli jsme do Holandska, kde jsem jim kamiony ukázal."

 

Jak jste mohl mít jistotu, že ty kamiony tam budou?

"Byl jsem se tam předtím podívat na vlastní finanční prostředky. Našli jsme je, vzali jsme od nich klíče a papíry a předali je holandské policii, kde jsme to nahlásili jako trestný čin. Po prodeji předmětu leasingu to je majetek Kreditní banky Plzeň. Policajti protokol s námi sepsali, ale klíče a doklady vrátili, protože se sami báli a nechtěli s tím nic mít."

 

Ozval se však i majitel a chtěl se s vámi dohodnout?

"Jeden z majitelů, několikrát zmíněný čechoholanďan si na nás pozval svoji partu a tyto doklady nám chtěl sebrat, ohrožoval i rodinu a přítele, ale ten nás stačil varovat ještě předtím, než jsme se se zmíněným pánem setkali a z toho jednání, dá se říci tajného, v podstatě utekli."

 

Jak to jednání probíhalo?

"Sešli jsme se v jedné holandské sportovní hale, kde se hraje squash a je tam také krytá hala na tenis. Tam jste si zkrátka mohl zaplatit malý sál na jednání. Když jsme se odtamtud dostali, tak se mi podařilo, z kanceláře bývalé firmy, kde jsem měl ještě klíče, vzít technické průkazy, originál český velký i malý, a to ode všech, respektive skoro ode všech vozidel, která byla vyvezena ven."

 

Rozhodl jste se řešit celou věc radikálním krokem?

"Tato vozidla jsem, i když dnes vím, že protiprávně, propašoval do České republiky, kde jsem to vozil na tři díly, jeden díl já a další dva díly moji přátelé. Tím se dostaly vozy zpátky k majiteli, aby měli podklad k prohlášení trestného činu odcizení vozidel. Toto všechno dnes již vím, že bylo na nic, protože vozidla se stejně prodala a bylo to za vědomí vedení banky, pana Václavíka, který byl po této akci zadržen. Pak ho samozřejmě propustili, a já nevím proč."

 

Jak si vysvětlujete skutečnost, že po takovéto akci nebyl nikdo odsouzen z vytunelování?

"To podle mě znovu dokazuje, že v tom nebylo jenom pár nějakých podvodníčků, ale že to všechno má strašně vysoké pozadí. Byla mi odebrána při jednom z výslechů na policii fotografie, kterou jsem měl. Na ní je jasně vidět fotografie několikrát zmíněného čechoholanďana, jednoho z majitelů firmy, s panem Luxem, tehdejším ministrem zemědělství. Tu fotografii dodnes nemám."

 

Policie tedy celou věc prošetřovala?

"Strávil jsem hodiny a hodiny výslechů, které vedly k ničemu. Na policii jsem se zmínil o tom, že právě tento holandsko-český podnikatel tady má aktivity v potravinářském průmyslu a mohlo by tedy jít o velkou rybu. Ovšem, když už jsem tohle vše řekl a byl jsem vyslýchán, tak pánové dostali zřejmě avízo, protože pak mně začalo jít o kejhák. Říkám to úplně otevřeně. Představte si tu drzost, že si na mě dokonce počkali přímo před policií. Jak mohli vědět, kdy budu vyslýchán, to je mi záhadou."

 

Proti nim tedy není veden spor za podvod či zpronevěru?

"Proti nim je veden soud za odvolání proti výpovědi, kterou mně dali. Tedy občansko-právní věc, kterou proti nim vedu já za to, že jsem dostal výpověď, se kterou jsem nesouhlasil. Oni na mě chtěli navíc hodit dva a půl milionovou škodu, kterou již soud uznal jako neoprávněnou."

 

A za co?

Tvrdili, že jsem dostal výpověď z důvodů ztráty důvěry za to, že jsem zavinil při chodu firmy nerentabilitu v ceně 2.5 milionu. Ti majitelé to navíc všechno fakturovali v holandských cenách. Je to sice absolutní blbost, což jim bylo hned při prvním soudním stání, kam nepřišli, vyvráceno."

 

Čili ten soud je vlastně ukončen?

"Ne, není. Já dodneška nemám rozvázaný pracovní poměr. V této věci s nimi vedu spor a soud měl určit, jak to mám říct, protistranu z pracovníků soudu, který se měl spojit s majiteli té tunelářské firmy, ale jim se to nepovedlo. Takže od roku 1994 do teď se s tím vlastně nic neděje. Paradoxně se dokonce může stát, že oni přijdou na soud, kde vymáhají peníze po mě, ale nefigurují jako protistrana ve sporu, kde mě a řidičům, kteří pro ně jezdili dluží peníze na výplatách."

 

Takže vyšetřování samotného tunelu na banku vyšlo do ztracena?

"Nejhezčí na tom všem, co se týká této kauzy, je, že když jsem upozornil šestistránkovým dopisem celé vedení banky. Tedy abych byl konkrétnější, celé vedení jmenovitě, každý dostal ode mne dopis, složení šesti stránek, ať je to inženýrka Kocourková, ať to byl její nástupce, jména mohu doložit - tu kopii mám, tak jsem na to nedostal ani jednu odpověď."

 

Ale vy jste se nevzdal?

"Když jsem poslal druhý dopis, tak zástupkyně banky a její spolupracovnice mi odepsaly, jak je možné, že tohle všechno víte, když my to nevíme. Přijeďte okamžitě do Plzně doložit tyto skutečnosti. Na co já bych jezdil do Plzně, když oni v tomto všem s nimi spolupracovali. To přeci musí vědět. Dnešní doba je bohužel taková, že tyto dvě dámy odešly bez nějakého postihu z Kreditní banky a dělají možná zase na vysokých místech u jiných finančních společností. A já se ptám, jak je možné, že taková dvě stě až tři sta milionová záležitost projde."

 

Na kolik ten úvěr od Kreditní banky byl?

"Spočítejte si, byl to úvěr na 52 kamionů, pořizovací cena jednoho je 4 miliony korun. Takže jednoduchou matematikou vám vyjde, že Kreditní banka půjčila zhruba na dvě stě milionů korun jenom na nákup vozového parku. A to nepočítám další věci."

 

Myslíte si, že se s tím ještě něco bude dít. Že to vše nevyjde do ztracena?

"To, co tady tvrdím a byl-li by zájem, rád včetně všech dokladů a podkladů, které mám poschovávané, poskytnu lidem, kteří by s tím chtěli skutečně něco dělat. Říkám, strávil jsem několik hodin na policii úplně zbytečně, jelikož si myslím, že nikdo nemá ani zájem celou tu věc prošetřit a vezměte si, že jestli takových úvěrů bylo více, kolik se muselo ulít peněz."

 

Václav Ludín