Marcel Navaro: Vlastenci České země
V poslední době se mně do rukou dostala (u přítele) starší číslo týdeníku Naše Pravda. Ve 45 čísle jsem se pozastavil nad článkem „Neúcta k jazyku – je neúctou k národu“. V článku je, cituji „14.listopadu, v den 154 výročí úmrtí velkého českého buditele Josefa Jungmanna, sešli se představitelé obce Hudlice u jeho rodného domu a položením kytice k památníku uctili jeho památku“. Jungmann byl velkým Čechem, který vzkřísil k životu pomocí záchrany českého jazyka. Že tento odkaz by neměl upadat v zapomnění zvláště v dnešní době, kdy je cítit málo úcty k našemu jazyku, který by měl být nejcennější součástí národní kultury.
Co k tomu dodat? Jen snad to, že v dnešní době je těch buditelů málo. Těmito slovy dal pisatel (ař) nám všem téma k zamyšlení – jak je důležité a to hlavně dnes v hodině dvanácté – si oživovat, připomínat a vzpomínat na buditele – vlastence – naší země. A těch pravda jaksi nikdy nebylo mnoho, ale dnes? Kde je potkáváme? Nepamatuji si, že jich zase bylo tolik, aby to stačilo na tu i když dnes malou vykleštěnou zemičku. A také si myslím, že je dnes stejná doby, kdy těch buditelů je nejvíce zapotřebí. Kazatelů máme – ale vlastenci? Ti zůstali v plynových komorách, koncentračních táborech Hitlerových katů. Kolik nám jich zůstalo věrných? A ti kdož si chtějí nechat říkat vlastenci – mnozí za jidášský groš zradili republiku, utekli za lepším za louži, to nejsou vlastenci, ale zrádci národa. A ten zbytek těch pravých kdeže je? Dnes je každý více politikem, než vlastencem, kteří se honí jen za mocí a ziskem, ale o národ? Kdo má zájem jak náš národ žije, co prožívá, jak se řítí do propasti samotného satana? Kdo dneska má zájem o náš český jazyk? Kdo dbá na to, aby se krásná česká řeč neprznila neznehodnocovala kolik je takových, kdo brání naše Čechy od cizáků, kteří dělají nájezdy bez bojů, okupují naši, Českou zemi, kterou nám vybral sám praotec Čech, abychom jí obydlili, zvelebovali, obohatili a jazyk náš český nikdy za jiný nevyměnili. To co se děje dnes a denně, nemá úroveň. Copak lidé nevidíte co se děje kolem nás a u nás? Vám toto všechno nevadí? Chodíte jako kolem horké kaše, jen se nepopálit, nepořádky obcházíte, raději je překročíte, ale i když vám to hýbe nervovou soustavou mlčíte – děláte, že to nevidíte, nic neslyšíte – ono se to totiž dneska nosí, že ano. A potom, že jsme národ Čechů. Jen si dejme ruku na srdce, sami věru nevíme už co jsme. Poturčenci, národ napůl mluvíme jakože česky, ale to raději česky mlčíme, co kdyby? Máme pořád strach o co? Důchodci o důchody, zaměstnanci o práci, jen bezdomovci se už nemají o co bát, ale ti mají jiné zájmy – proč by si to v této zemičce kazili vlasteneckými řečmi, jim stačí, že si je dnešní mocní vydržují na skleničce – zde zahánějí hlad a zimu, a mnohým to snad i vyhovuje, že nemusí pracovat. Proč ne, když jim to dnešní demokracie umožňuje a hýčká si tak lenochy. A z tohoto doupěte se rodí také zloději narkomani i vrazi. To máme u nás v Čechách kulturu! A vlastenci co na to? Kde jsou buditelé národa tátové i synové českých matek, kterým přece nemůže být jedno co s naší zemičkou udělali ti sami sobě vyvolení. Osvoboditelé kapitalismu – sametovou revolucí v roce 1989. Od vlády lidu Československa.
Kde jsme udatní rytíři za pravdu – pravdy a ne lži, kterými naši zem pokryli právě ti osvoboditelé svých pořádků, kteří nám tu chtějí básnit o svobodě a demokracii -–jen se jich zeptejte, kde se jí učili, zda to bylo v českých školách nebo cizáckých?
Národ zfanatizovali, sladkými slovy – lživými pohádkami o krásném životě – po vzoru velkého západu, kde podle nich lítají pečení holoubci rovnou do huby – navnadili mládež, nezkušené, mnohdy čisté ještě mládí je křehké a snadno zranitelné, jim dali křídla k vzlétnutí nad poměry naší země v které – jak se zdá vyrůstali v rodinách prostých, ale jistě vzornějších než je tomu na západě. A protože věděli, že dítě je naivní a snadno podlehne svodům zla, když mu nabídnete čokoládu po které vždy sáhne i za cenu toho co si nedovede ještě uvědomit, zda dělá dobře nebo zle. Využili jste všechny možnosti a hlavně naslibovali hory doly. Mládež za Vás pracovala a Vy jste si jen mnuli ruce. K mládeži jste použili návnadu, kterou jste vhodili do múzy – kultura, kdysi chlouba českého národa – na udičku skočila, přece zde bylo tolik umělců na úrovni totality – která Vás celá léta živila, dávala Vám možnosti rozletu (ovšemže těm nejschopnějším) a jak mnohdy dneska se vychvaluje p.Krampol a jeho vyvolení návštěvníci v nedokonalých? Kde všude mají vzpomínky, kde jakou srandu zažili hlavně, kde všude v cizině a nebylo toho málo, že ano? Byli chudáci, protože za totality strádali. Ano scházely jim jenom ty haciendy, bordeli, kupčení s kulturou jak tomu je dnes, že ti nejlepší z nejlepších, kterých si národ vážil se dnes lacino prodávají v té nejlevnější kultuře – jak už jsem jednou psal, že Operní pěvec – nachytává jiné lacinými – podřadnými triky, aby pak s velkou zpěvačkou toto prodávali v laciném programu Hogo-fogo a další a další.
Mohl bych pokračovat do nekonečna, ale vždyť to všichni známe. Mohl bych naťuknout kterékoliv téma – skončilo by nakonec v jednom koši. Začal jsem jazykem – českým jazykem – jen si trošku pootevřete dveře do našich dnešních českých škol. Za mého mládí bývalo rušno v našich školičkách – o přestávkách na školní zahradě kde bylo dost času se vyskotačit – v době ruční práce (to ani nevím, zda se dneska pěstuje) pracovali jsme jak v dílnách, na záhoncích, úklidu kolem školy, kde se dalo, ruční práce, kde jsme se naučil štupovat ponožky a nelituji toho v dnešní době velkého pokroku se mně to docela hodí. Zde žila mládež za přísného dozoru třeba i té tenké rákosky, která byla nejlepším prostředkem k výchově nenapravitelných klacků. Zde byla kázeň a úcta k učiteli – ne jako dneska po vzoru jak to vidíme v televizi náš dnešní vzor západ, jaké tam jsou školy a jak se vyučuje moderně. A tyto maličkosti na první pohled a pro mnohé dneska i u nás nepodstatné věci zdálo by se – jsou základem formování člověka od útlého mládí do doby, než sám sbírá vlastní zkušenosti, ale základ je ve výchově od narození dá se říci. Zde je ten český poklad národa v mladé generaci. Je to ta nejchoulostivější doba zrání a co do toho vložíme, to budeme ve svém stáří sklízet. Žádná věda, k tomu stačí každému českému občanu jen ten selský rozum.
Úmyslně nebudu rozebírat dnešní výchovu mládeže, stav ve školách – učitelský problém – byl bych však rád, kdyby se k těmto mým povzbudivým nebo snad po vzoru našich dřívějších buditelů před 154 lety, kdy zemřel jeden z velkých Čechů Josef Jungmann – kdyby se zrodili jiní, stejně dobří, nadšení buditelé a to nejenom českého jazyka, který je u nás čím dále odsouván do ztracena a stínu angličtiny – mládež hlavně těch bohatých papínků dnes má vidinu Ameriky, kterou chtějí zavádět u nás v Čechách. Jen si myslím, že nakonec jak to bývalo v našich českých pohádkách – zvítězí stejně ten ne už hloupý, ale chytrý Honza s buchtami v ranci. Že jednou bude rád, že se vrací ze světa ponaučen a hlavně vyléčen – ze všech těch království světa, které prošel a že stejně nejlepší budou ty české máminy buchty a teplá vyhřátá česká pec, než všechno to lidské světské pozlátko moci a bohatství. Jenže než k tomu přijde, zažije ještě nemnoho ústrků a kopanců, hladu a zimy, aby poznal, že svět nikdy nikomu nic z prostých lidiček u nás v Čechách, na Moravě a Slezsku nepřinesl. A zde chci i já vyburcovat ještě ty české spáče z hlubokého snění o blahobytu ve světě neonů – aby procitli, dokud je čas. A ten je nejvyšší, protože je mnoho dneska našich lidí i prostých, kteří stále čekají na nějaký zázrak – třesk, nebude pro lid pracující, střední vrstvu bude jen bída, žal a skřípění zubů, ale to bude už pozdě. Teď hned se probuďte u voleb máte šanci – jinak potlačíte tu káru bídy dál a dál. A ti, co vyšli jak se říká také ze dvorků a chlívů a dnes si myslí, že mají šanci se vyšplhat mnohdy nečestně po zádech chudáků do světských výšin – bohužel. Snad procitnou později a koho budou potom chválit Zemana, Klause? Sotva.
A ovečky s požehnáním knězů, kteří už dnes se rovněž modernizují – více se starají o politikaření, než o slovo boží – stávají se více lidskými nástroji než duchovními a to věru že zavání více ďáblem než bohem. Nechci zde zlehčovat víru v boha – tak dalece bych si nedovolil sáhnout, protože sám v boha věřím, ale nevěřím těm papežencům a vůbec lidem, kteří se schovávají pod rouchem kněžským, své tělo odívají zlatými ornáty a své ruce vzpínají k nebesům k bohu, kterého chtějí vzívat, ale čerta mají za ušima. Svá těla odívají svitem zlata a v duších mají tmu a mnozí dnes už i hříšné tělo a smysly. Nemusím to snad dokladovat – televize se o to sama postarala a média přece pravdivě informují, ne? A poslední kladný případ nám ukázali 27.11.2001 v pořadu Na vlastní oči – televize NOVA, kde mladý kněz z Břeclavska z kazatelny hlásal svým ovečkám „aby nevolili komunisty“ nebudu to rozepisovat, kdo se díval viděl a úsudek si mohl udělat sám. No a tečka za tímto božím slovem z úst mladého bojového kněze. Jistě zná desatero boží – miluj bližního svého jako sebe samého – anebo už i toto se modernizuje? A dnes se říká – miluj bližního svého a kde můžeš tam ho migni. Hlava státu s pomocí svého vlastního boha tomuto knězi, kdy ho zase chtějí komunisté zavírat dal velkorysou svou milost, aby tento kněz místo modlení se, zase kázal a rozdával rozumy svým starým ovečkám, koho mají jít volit. A já přidám vlastní verzi „Bože odpusť jim neb nevědí co činí“ (slova Ježíše). Také si myslím, že z takových mladých knězů nám ve vlasti vyrostou určitě věrní kazatelé a buditelé velkého kapitalisty – dlícího v hradě králů Václava V.
Že dnešní dobu chválí troškaři, i ti co se narodili jak se dříve říkalo pod lavicí a mermomocí se škrábali na lavici, 3.odboj je tam vytlačil – i přes mrtvoly, a dnes jim zašustěly dolárky mezi prsty, zapomněli na svoji rodnou půdu, kterou dnes prodávají za facku cizákům, aby svůj vlastní měšec doplnili, je nejen velkou slabostí českého človíčka, je bezohledností vůči celému národu, vůči nám lidu této země. A nadarmo se neříkalo, poslední pták, který si kálí do svého hnízda. I takové máme hrdiny dneška. Takže zbývá co? Zda ještě nějací vlastenci zůstali, hrdinové to se neodvažuji říci – ti jsou jen mezi komunisty, protože jedině Ti nezradili svou ideu – nevyměnili své stranické průkazy za jinou barvu, přestože měli stejné možnosti jako to učinili všichni ti zrádci, Adamové, Čalfové, Dlouzí, a celá plejáda, také komunistů – u komunistů kde si ohřívaly své kukaččí vejce. Hold není komunista jako komunista.
A zrádci nemají právo odsuzovat poctivé lidi, ani poctivé komunisty – jen proto, že chrání dělní lid a chrání svou zemi od nájezdů cizáků, chránil svou vlast a výdobytky, co si zde u nás za 40 let vybudoval lid za vedení komunistů – kteří nezradili ani dnes v dobách nejhorších, ale stojí čestně za svými ideály, které jim předali naši dědové, tátové a české mámy. Chraňme si svou zemi, kdysi bohatou, dnes zásluhou dnešních mocných oškubanou zemi. Vstaňte noví bojovníci za práva a svobodu českého lidu, po boku právě jen komunistů a mladí lidé, vezměte Vy rozum do hrsti a vyveďte tuto zemi z krize.