Jdi na obsah Jdi na menu
 


Spor o genocidu mezi Srby a Chorvaty

Soud OSN zamítl vzájemné obžaloby Chorvatska a Srbska z genocidy
 
Haag - Mezinárodní soudní dvůr zamítl vzájemné obžaloby Chorvatska a Srbska ze spáchání genocidy během válečného konfliktu, který v první polovině devadesátých let provázel rozpad jugoslávské federace. Ani jedné ze stran se podle soudců toto tvrzení nepodařilo prokázat. V prvních reakcích zní naděje, že rozsudkem končí minulost a otevírá se lepší budoucnost, ze Záhřebu je ale znát i zklamání.

Předseda hlavního soudního orgánu Organizace spojených národů Peter Tomka při odůvodnění verdiktu konstatoval, že během ozbrojeného konfliktu se síly na obou stranách dopustily mnohých zločinů, včetně zabíjení a etnických čistek, které mohou být prvky genocidy. Úmysl spáchat genocidu "zničením celé populace nebo její části" ale ani jedna země druhé nedokázala. V této souvislosti Tomka vyzval obě strany, aby společně oběti zmíněných zločinů odpovídajícím způsobem odškodnily.

Chorvatsko podalo žalobu u Mezinárodního soudního dvora už v roce 1999. Obvinilo Srbsko, že je zodpovědné za etnické čistky, které páchaly jím kontrolované síly a které naplnily skutkovou podstatu genocidy. Dopouštěly se toho vražděním, vězněním, mučením a násilným přemísťováním Chorvatů v oblastech, které byly v moci srbských separatistů. Záhřeb žádal potrestání viníků, odškodnění, informace o stále nezvěstných osobách a vrácení údajně uchvácených uměleckých a historicky cenných předmětů.

Srbsko v protižalobě, podané v roce 2010, Chorvatsko obvinilo z genocidy během ofenzivy Bouře v samém závěru války z let 1991-1995. Chorvatské jednotky podle žalobců zabíjely a vyháněly Srby žijící v oblasti chorvatské Krajiny a na dalších místech a ničily jejich majetek, aby se nemohli vrátit. Bělehrad se domáhal potrestání viníků, odškodnění obětí a umožnění návratu srbských obyvatel, kterých podle Bělehradu z Chorvatska uteklo na 200.000 a mnozí z nich se ještě nemohli vrátit. Chtěl také, aby Chorvatsko přestalo slavit jako státní svátek 5. srpen, den vítězství operace Bouře.

Zamítavý výsledek procesu očekávala většina právních expertů a počítali s ním nepochybně také srbští i chorvatští politici. Očekává se, že rozsudek pomůže udělat tlustou čáru za bolestnou minulostí ve vztazích obou národů.

V první reakci toto přání potvrdil srbský prezident Tomislav Nikolić, který v Bělehradě řekl, že si přeje na Balkáně trvalý mír. "Upřímně doufám, že v budoucnu bude existovat dostatek odvahy na to, aby Srbsko a Chorvatsko v dobré víře společně řešily vše, co brání tomu, abychom náš region dovedli do období trvalého míru a prosperity," prohlásil.

Také šéfka chorvatské diplomacie Vesna Pušičová doufá, že dnešní ortel přispěje k "uzavření této kapitoly dějin a k přechodu do lepšího a bezpečnějšího období pro lidi v této části Evropy".

Její partner ve vládě ministr spravedlnosti Orsat Miljenić si ale změnou k lepšímu rozsudkem v Haagu není úplně jistý. "Nevidím v tom nějaký okamžik změny nebo průlomu. Jsme sousedé. Musíme spolupracovat v tolika oblastech, v kolika to bude možné," řekl podle agentury AP. Vyzval také Bělehrad, aby udělal víc pro potrestání pachatelů válečných zločinů.

Chorvatský premiér Zoran Milanović dal přímo najevo, že z verdiktu ICJ nemá velkou radost. "S rozhodnutím soudního dvora nejsme spokojeni, ale civilizovaným způsobem ho respektujeme. Musíme ho respektovat... je definitivní a nelze se odvolat," povzdechl si podle agentury AFP.

Verdikt soudního dvora OSN je konečný a závazný. Pro zamítnutí žaloby Chorvatska hlasovalo 15 ze 17 soudců. Pro zamítnutí srbské žaloby byli všichni. Kauzu rozhodoval sedmnáctičlenný senát složený ze všech 15 členů Mezinárodního soudního dvora a dvou soudců "ad hoc". Soudce "ad hoc" může vyslat strana sporu, jež nemá mezi členy soudu OSN svého soudce. To byl případ Chorvatska i Srbska.

Válka, která v Chorvatsku vypukla v létě 1991 poté, co tato tehdejší jugoslávská republika jednostranně vyhlásila nezávislost, byla jedním z ozbrojených konfliktů, jež provázely rozpad bývalé jugoslávské socialistické federace. Chorvatští Srbové za podpory vedení Srbska v čele s prezidentem Slobodanem Miloševičem následně vyhlásili, rovněž jednostranně, separatistickou Republiku srbská Krajina (RSK). Ve vypjaté atmosféře pak začalo vyhánění chorvatského obyvatelstva. Válka, která skončila až v roce 1995, si podle některých odhadů vyžádala až na 20.000 lidských životů a obrovské materiální škody.