Jdi na obsah Jdi na menu
 


Januš Adamus (Moravané): Pozdní obhajoba Gustáva Husáka!

30. 7. 2014

Autor článku je jistě vlivným publicistou, ovšem zjevně v "potě čela" slouží ideiím svých chlebodárců a vydavateli, který je "náhony" vzdálen od naší, dnes již pomalu "společné" západoevropské hranice. Je poplatný i lidem, kteří vždy a za každou cenu sloužili a dodnes slouží západním ideiím a svým minulým i dnešním "sponzorům". Příkladu o "podpoře" a nejen té finanční, které se jim po desetiletí dostávalo z různých stran, ještě nebylo za poslední desetiletí jistě řečeno vše. Dalo by se tedy říci, že z hlediska fiktivně - zkreslené a tendenčně ideologický neobjektivně psané minulosti, je možné tohoto publicistu přinejmenším nazvat "antikomunistickým hysterikem" (zde se nejedná o záměnu slov), než-li historikem - publicistou.

Je zajímavé, kolika mudrcům a jim naroveň postaveným vědátorům se v dnešní době daří docela slušně žít právě z šíření takovýchto snůšek různých lží a polopravd. Docela jinak vyzní svým významem jakýkoliv životopis, nebo popis prožitků prožitých v minulosti, když se píše o již nežijících osobnostech, nebo již zaniklém společenství, které se nemůžou z očividných důvodů bránit a na které jsou nakydané "kupy hnoje", než na ty, kteří dodnes sice žijící, ale je o nich všeobecné známo, že jsou zkorumpovanými a morálně pochybnými jedinci, či společnostmi. Je všeobecně známo kdo, kým a čím byl soudruh Gustáv Husák a každý jednotlivě máme svůj názor, či úsudek na různé osobnosti politicko - veřejného života v této zemi, jakož i pohled na minulost, tedy práci, život a sociální jistoty v tehdy ještě socialistickém Československu. Každý jsme schopní svého úsudku, pokud jsme toto období prožili, ovšem důležité je, na které straně jsme stáli. Co je však zavádějící a zneužívané v daleko větší míře než v minulosti, je jednostranný výklad a ideologizace prominentních osobností dnešního režimu, stejně jako zvýšený nátlak na nepravdivě zideologizované myšlení mladých lidí, kteří nepoznali socialistickou minulost tohoto státu, ale ani pravdivý obraz života v něm. Navíc nepoznali kapitalismus prvorepublikového charakteru o kterém se vedou zkreslující názory a besedy, ale propagují i nepravdivé celospolečenské obrazy, tedy něco podobného, čím mně zaujal ve článku například publicista Kučera. Tady pak nastupují na své "pole působností" různě antikomunistický naladění redaktoři, publicisté a pseudo-historici, kteří jsou stejně ideologický nenávistně zaslepení a velice neobjektivními vyjadřovateli o minulosti, jako třeba M. Šíma z veřejnoprávní ČT 1, nebo již zmíněný publicista Vladimír Kučera. Proto si myslím, že každý občan je z hlediska výchovy v rodině, ale i z hlediska občanských a životních zkušeností schopen napsat stejný, podobný, nebo odlišně laděný elaborát. Divím se však, kde bere publicista Vladimír Kučera takovou jistotu, že zrovna jeho názor na minulost, ale i její osobností je odzrcadlením pravdivého a spravedlivého úsudku, tedy že má pravdu. Není to snad také tím, že jiný názor, tedy oproštěn od takovýchto "podpásovek" jakých použil ve svém článku Vladimír Kučera, ale i mnoho dalších k již nežijícím osobnostem politického života v socialistickém Československu, ale i samotného života v něm by nemohl být v současném psedo-demokratickém tisku, jaký v dnešní podobě prezentuje MF DNES vůbec publikován.

Na rozdíl od publicisty Kučery jsem si naprosto jist, že v roce 1968 šlo o to samé, oč šlo v roce 1989. Stačí prostý pohled do tváří lidem tohoto dění a srovnat jimi prezentované názory, pak jsme již doma je "vymalováno". Ti se ještě na poslední chvíli rozhodli změnit svou image, aby uchvátili národ přetvářkou a lhaním, kterého se v této době dopustili nejen různě zneuznali "odpadlíci", ale kterého se dopouštěli ze zjevných důvodů různě ladění nepřátelé socialistického zřízení, kterého pak dovedně využily disidentské kliky s jeho hlavním představitelem Václavem Havlem budoucím i současným prezidentem této, tak těžce zkoušené země. Z historického hlediska a pozdějších zkušeností se dá říci, že již tehdy bylo dopředu rozhodnuto o rozbití a rozdělení socialistického Československa, ale i jeho nasměrování do západoevropských struktur. V souvislosti s tím, pak zcela chabě vyznívají různé zkreslující rétoriky o okupaci socialistického Československa zeměmi Varšavské smlouvy, neboť jsme byli z pohledu dnešního chomoutu a oplzlého až bytostně nelogického podbízení se NATO její součásti, podepsali jsme závazné smlouvy a z těchto smluv vyplývaly i povinnosti, které jsme přestali plnit a země byla "kormidlována" ve jménu pochybných ideií o socialismu ze zkřivenou "lidskou tváří" tam, kde jsme dnes. Kdyby to tak nebylo, pak by tak slaboučký a nerozhodný politik, jakým ve skutečnosti Dubček byl, ale i další pochybní "patroni" roku 1968 nikdy nemohli akceptovat to, co zde v roce 1989 spoluvytvářeli s disidentskou klikou a všemi těmi, kterým se rovněž jako jim stalo to, že svým vlastním přičiněním museli opustit teploučká a dobře placená místa. Takových různých prospěchářů bylo dost a ti se především podepsali na tom, co nám je dnes dáno žít v této rozbité, rozkradené a zdevastované zemi. To byli také mnozí z těch, kteří jak se vyjádřil publicista Kučera používali "stranickou knížku" jako výtah k moci a prebendám. Bohužel, pak se také muselo stát a také se stávalo, že se strana zbavila takovýchto lidí. Toto by udělala každá strana, která to myslí s touto zemí dobře a poctivě, tedy nejen komunisté. Příkladu z nedaleké minulosti, ale i jiných politických stran máme dostatek, ne všechny se však takto chovají. Na druhou stranu, tam kde se setkáváme s morálním úpadkem a s kvetoucí korupcí, kde převládá chtíč po moci, bohatství a politicko - občanská slepota, tam to jde většinou z těžka. Úplnou "korunu" si její nositelé nasadili v roce 1989, kdy tak hojným a zavržení hodným způsobem utíkali za výsadami do jiných, tedy pravicových stran, kde cítili svou další příležitost. Proto také v konečné podobě té nesmírné "pomstychtivosti" a revanše i ty protikomunistické zákony, jakož i zákony o době nesvobody. Jen jimi "nahrabané tituly", které jim umožnily takovýto překotný přemet, kterého by jistě z velkými potížemi zvládl cirkusový artista, jim umožnil další, skvělou perspektivu. Onehdy školili řadové členy strany z marxismu-leninismu, dnes je vyhazují z práce.

Z mého pohledu, pak také nemám valní mínění o těch, kteří jak píše autor, vstupovali do strany ze "strachu", k když o "strachu" jako takovém by se dalo mnohé říci, a ne vždy by to musela býti pravda. Zásadně se mi však příčí myšlenky a chce se mi zvracet při pohledu do tváří těch, kteří průkazu člena KSČ říkali "rudá živnostenská knížka". I když z pohledu dnešních kreatur, to byli jenom žabaři a poserové. Ti se ukázali, či chcete-li projevili "hadrovým převratem", kdy zaměnili barvu "rudou", za barvu modrobílou a stali se členy pravicových stran a pidi straniček. Jejich neúnavný boj za nové a staronové koryta, prebendy a vlastní blahobyt pokračuje s takovou vehemencí a sobě vlastní zažraností a zaslepeností, že z hlediska svých, morálně pochybných a upadlých charakterů se neohlíží na ty, kteří jsou doslova nuceni živořit v jimi stvořených pseudodemokratických časech na rozdíl od těch socialistických, které oni sami postavili mimo zákon. Dnes daleko více než v minulosti platí, že občan musí držet hubu a krok, pokud chce přežít. Dnes již mnoho z nich, které jste jmenoval neodjíždí na "své chalupy a chaty", neboť je již dávno byli nuceni prodat. Mnohý z nich proto, že nemá práci, nebo také proto, aby přežil. Mnohý z takto "hýčkaných a zpohodlněných" lidí, jak jste je nazval ve svém článku, dnes mnohdy nemá ani kde bydlet.

Samozřejmě jak to v takovýchto případech bývá, autor se neoprostil i od zhodnocování v minulosti zprofanovaného hesla, "Kdo nekrade, okrádá rodinu", přitom vehementně mlčí o tom, že majetek státu byl za dobu vlády komunistů zhodnocen takovým způsobem, že dnešním generacím se o tomto může jenom zdát. Pomíjím i skutečnost, že oproti dnešku byly velice levné životní náklady, neznali jsme pojem slova nezaměstnanost, mladí měli mnohem lepší startovací životní podmínky, sociální a zdravotní zabezpečení bylo na úrovni doby i když se třeba tu a tam něčeho nedostávalo.

Dnešní pseudodemokratický režim již dvanáct let rozkrádá majetek státu a ještě není u konce. Na mnoho věcí se stále více doplácí a mnohé životně-bytostní sociální výhody dnes již nejsou, sociální zajištění občanů a účast státu stále slábne a státní kasa, je i přes dnes již obrovskou drahotu stále bezedná a prázdná. Zadlužení státu, o který se v souvislosti ze socialismem autor jen tak mimochodem "trochu otřel", aby jej mohl alespoň trochu diskreditovat v očích čtenáře, je dnes oproti socialistické minulosti z pochopitelných důvodů podstatně daleko větší a hrozivější, navíc se stáváme přinejmenším "banánovou republikou", což publicista Vladimír Kučera zjevně přehlíží a taktně zamlčuje. Bezostyšně se tuneluje a krade v takovém měřítku, že se obyčejný člověk již nestačí ani divit. Advokáti a soudci jsou tak neprodyšně "uzavřenou kastou", že se jim ze zjevných důvodů nedaří naplňovat zákonnost, neboť korupce světem točí. Pokud snad něco přejde, je tu ještě instituce prezidenta, který rozdává milosti podle potřeba a jeho morálně vlastních kvalit. Příkladů je již dnes dost. Jen z českého dělníka se stala velice levná pracovní síla s nárokem na h.(zde nechci býti sprostým). Zde by bylo možné, nebo vhodné, aby jste pane publicisto Vladimíre Kučero přehodnotil úlohu a morální hodnoty, které jste připsal ve svém článku Gustávu Husákovi a přirovnal je k tomu samému, co představuje a čím je Václav Havel. Ten ale žije, toho nelze takto špinit a házet na něj hnůj i když mnohé o něm a jeho rodině již bylo řečeno a je opravdu pravdou. Ti, kteří píšou v intencích toho jako Vy, těm opravdu vycházejí knižně jeho životopisy tak "pravdivě báječné", že i znalci Havlova rodu se nestačí divit. Mnohé z nich jsem měl možnost prostudovat a porovnat.

Je opravdu s podivem, že lidé, kteří toho všeho již mají dost (či jak se v jiné související podobě vyjádřil autor), tedy plné zuby dnešního lživě pseudodemokratického režimu stále ještě mlčí. Je s podivem, že ještě nepozvedli v této zemi svůj hlas na obranu života svého a svých potomků. Jak stupidními žvásty lze klamat v této zemi, kde údajně zvítězila pravda a láska se lze přesvědčit právě přečtením tohoto článku. Autor ve své naivní ješitnosti píše, že "nepohodlní" byli Husákem odstranění a ostatní jsme byli "zpohodlnění". Na pravou míru je třeba uvést, že ti, kteří byli "odstranění" dle autora, ty neodstranil samotný Husák, ale ti, kteří ve stranických funkcích a v této konkrétní době škodili nejen straně, ale i obyčejným lidem v zemi. Snad jen za zmínku stojí zaznamenat slova autora, který si na mnohá jména ze zřejmých důvodů raději nevzpomněl, citují: Ostatně ke konci roku (myšleno rok 1989), těsně před listopadem, vstupovali do KSČ i tací, kdo nyní nesou před sebou pravicové čelo jako poplužní dvůr. Zbytečně je pojmenovat. To jen pro ilustraci atmosféry v zemi (konec citátu). Mnozí z nich se již předvedli v samotném roce 1989 a následujících, zde není co dodat. Samozřejmě že k těm poškozeným v žádném případě nepočítám všechny ty zrádce a zaprodance, vrahy, zloděje a defraudanty, dezertéry a emigranty, stejně jako špióny, politické vězně a disidenty, ti si vybrali své patrony, kterým dnes, za to "včera" dobře sloužili a i dnes slouží. Dokonce mnozí z nich byli bez hanby a studu svými souputníky z jejichž pomocí uchopili moc v této zemi i bezprecedentně odměněni nejen finančně, ale i státními vyznamenáními. Dokonce i vrahové byli z rukou prezidenta toho dnes dozajista "demokratického" státu v den státního svátku země, který byl právě k takovýmto bohulibostem stvořen, odměněni "vysokými" státními vyznamenáními. Jak vysoké v pravém slova smyslu jsou, a jakou hodnotu mají ukáže čas a historie. Na druhé straně poctivý a slušný a řádový občan byl a je bezprecedentně neustále okrádán. Samozřejmě, že si publicista Vladimír Kučera nemohl vzpomenout, kdo byl tím nepohodlným, tedy komu a čemu sloužil a čí, nebo koho zájmy v této době a v této zemi již tehdy hájil, kým byl podporován, ale také kým byl placen a komu škodil.

Na druhou stranu nikdy jsem neviděl, ba ani neslyšel, aby někdo z těch, kteří se nezúčastňovali voleb nebo "Prvních májů" byl nějakým způsobem perzekuován. Osobně se mi také nejednou stalo, že jsem se těchto akcí nezúčastnil, nikde jsem se neomlouval a nikdo mi nic nevyčítal. K tomu musím dodat, že jsem byl tehdy jakož i v dnešních časech nejednou předsedou volební komise, či jejím členem, tedy mohu s klidným svědomím říci, že se nic takového nedělo. To bydlím v obci s čtyřmi tisíci obyvatel, kde je každému pomalu vidět do "hrníčku" a vím z jakými věcmi, či problémy se lidé dlouhé roky na mně obracejí. Ve městě je to složitější, ale tam má člověk větší svobodu, ale také i imunitu. Mnoho dobrých věcí se zrušilo, dnes občanská společnost neví kudy kam. Roste nám vše, kromě životní úrovně. Občanu musí býti vyhrožováno nestále se zvyšujícími pokutami a různými perzekucemi. Jednání s občanem je stále obtížnější, dochází i k násilnostem v jednání, které minulý režim neznal. Mnohonásobně se zvýšila korupce státních úředníků, ale i jinde. Dnes není možné se dovolat spravedlnosti a pokud ano, stojí to tolik peněz, že si to prostý člověk nemůže dovolit. Zákony platí pro jedny, neplatí však pro druhé, pokud snad ano, je tu instituce všedržitele, který je postavený z titulu svého úřadu a napáchaných nepravosti, sám nad zákon. Propouštějí se vrazi, defraudanti, zloději, vyděrači, mafiáni, šmelináři, kamarádi a jejich kamarádi, dokonce i teroristé hledání Interpolem, si mohou podat žádost o politický azyl. Ve "Svobodné Evropě", která je nesmyslně zvýhodněná oproti jiným a která má rovněž za minulé a podobné "zásluhy" zvýhodnění, našli a nacházejí své ochránce, jako vždy v minulosti, mají tam totiž k tomu letité zkušenosti.

Publicistou vyslovené slova o STB a jejich pacifikačních metodách, jsou již z říše lidské slepoty a debilismu. Každá "bezpečnost" tedy i ta státní pane publicisto slouží moci a mocným jakékoliv země, ta "západodemokratické" nevyjímaje. Mohli bychom hodiny diskutovat o metodách a praktikách STB a VB, stejně jako o těch, které jsou používané současnou BIS a PČR, nakonec bych Vás mohl přesvědčit na konkrétních příkladech, že dnes je situace daleko horší a "represe" daleko účinnější a bezohlednější, stejně jako metody pacifikace. Stačí porovnat výzbroj VB a zásahových jednotek třeba na Národní třídě s těmi, které byly onehdy použity při Velké Pardubické, či protestech proti MMF a SB, ale i při stávkách různé intenzity, či podobných nesouhlasných akcích. Zásadní rozdíl je v tom, že to dnes nevidíme, nebo spíše nechceme vidět, neboť jinak bychom zásadně nemohli minulost postavit mimo zákon. Dnešní bezpečnostní složky infiltrují veškeré opoziční dění v zemi, tedy všechny ty, které jenom lze nazvat opozičními, či extremistickými, nebo nesouhlasícími s tím, co se dnes v této zemi děje. Publicista Kučera je dokonce schopen tvrdit, že dnešní BIS nepoužívá stejných metod a nevytěžuje "občany", kteří donášejí, tedy udávají. Dnes se udává stejně jako v minulosti, jsou kartotéky lidí nepohodlných tomuto režimu, lidé jsou špiclovaní, focení a při různých protestních akcích i filmování, změnilo se něco? Dnes snad lidé nejsou bití, či není na ně vyvíjen psychologický nátlak? Tyto různé donucovací metody, včetně střelby ze zbraní do protestujících pužívaly a používají všechny státy, tedy i ty západní, demokratické (viz. třeba Itálie). Nechtěl bych panu publicistovi Vladimíru Kučerovi připomínat minulost v podobě "studené války" z pohledu západu a jeho odpůrců. Tam byly totiž také kriminály a pracovní lágry, navíc mnohý "odpůrce" nemohl vykonávat své povolání, což bylo dáno zákonem. Na druhé straně se Německo nevypořádalo s fašismem jako takovým a již v padesátých letech byli mnozí fašističtí zločinci volní a svobodní. Mnoho z nich se pak podílelo na perzekucích levicově orientovaných lidí a nebyly to jen facky. Mnohý z nich také připravoval a řídil sabotéry, diverzanty, špióny, vyzbrojoval je, a posílal na naše území, podle Vás asi z mírovým posláním.

Zde by si měl publicista Vladimír Kučera promyslet, co ve skutečnosti znamená pojem slova demokracie. To, že dnes mohu napsat, či v hospodě říci nahlas něco, co ve skutečnosti státní moc a mocné tohoto státu nezajímá, anebo nechtějí slyšet a raději jsou hluší a slepí, pokud se jich toto sdělení osobně netýká, ještě neznamená, že v tomto státě zvítězila demokracie. Demokracie je vláda lidu, v čem a kdepak ji publicista Vladimír Kučera vidí v České republice. Vše je dáno z hůry a vrchnost rozhoduje nejen v těch "nicotných", ale i v těch nejdůležitějších momentech povýšenecký ve svých intencích, kde uplatňuje svůj pohled na danou problematiku, nebo uplatňuje tvrdě a bezohledně svůj názor. Jestliže publicista Kučera tvrdí, že komunisté "sloužili" Moskvě, pak dnes o tomto pseudodemokratickém režimu se dá říci, že je přímo závislý na USA, EU a NATO a je daleko poslušnějším a poníženějším vazalem, či chcete-li služebníkem. Navíc z ekonomického hlediska je Česká republika destruktivně ničena a ve stále větší míře závislá na západu a jeho rozhodnutích. Tedy prostou řečí řečeno, je dána na pospas zvůli silnějších, stává se evropskou kolonii a o jakékoliv suverenitě, či suverenosti si můžeme jenom nechat zdát. Země je rozkradená a pomalu rozprodaná, k tomu všemu přispěly všechny pravicové stran, včetně ČSSD. Státní kasa je prázdná a stát nebývale vysoko zadlužen. Toto nelichotivé vysvědčení pak spadá na pravicovou vládu vedenou Klausem a jeho kupónovou privatizaci. Fond národního majetku je pomalu prázdný, je vynulován a stát má dnes více jak 23 miliard dolarů dluhu, přitom vnitřní zadluženost země je více jak 400 miliard Kč. Porovnejte to z pěti miliardovým dluhem socialistického Československa, tedy za dob Husáka, který tuto zemi na rozdíl od jiných nerozbil a takovýmto způsobem nezadlužil, ale kterého jste takovýmto nenávistným a nelichotivým způsobem ve svém článku pomlouval. Porovnejte životní úroveň tehdy a dnes z pohledu životních nákladů a sociálních a životních jistot. Navíc porovnejte majetek státu před a po 2.světové válce, s tím, který tu ponechali Vámi tak očerňovaní komunisté. Dnes dvanáct let po "hadrovém převratu", nedosahujeme úrovně socialistických parametrů v žádném odvětví, s životními a sociálními hodnotami, které vydobyl socialismus a jeho občanské společnosti neustále klesáme, nedosáhli jsme ani hodnoty důchodového zabezpečení roku 1989. To jsme již o dvanáct dlouhých a nepříjemných let dále, ale také v daleko horším a beznadějnějším postavení jak z hlediska ekonomického, tak hospodářského a sociálního. Klaus je vychytralý sobec a nelida, stejně jako jeho pravicová strana, to samé se dá napsat o hamižné necitlivosti ještě úděsněji myslící US, čtyřkoalici nevyjímaje. U ní se pak divím tomu, jak křesťanské strany a jejich politici, jsou nekřesťansky sobecko-bezcitní.

Je zajímavé, že tento publicista je tak nemilosrdný k minulosti a socialistickým osobnostem, ale tak nekritický k současnosti. Vskutku až k nevíře je jim podávaná informace o Gustávu Husákovi jako o "salónním" komunistovi z dob fašismu, když dobře víme, jak se fašismus vypořádával se všemi, u kterých byl jen smýšlené nebo nicotné náznaky komunistických ideií. Přihlouplé zlehčování a očerňování socialismu je hlavní náplní tohoto článku, ale také úkazem myšlenkových pochodů tohoto antikomunistického publicisty. Dalším jeho přihlouplým tvrzením je, cituji: během Husákem zaštítěné normalizace a konsolidace, jak se oficiálně podle autora říkalo kolaborantskému režimu, se dostala země do hlubokého mravního úpadku, ale také do ekonomického schodku. Kdepak jsme dnes klesli, pokud autor lidově o této době tvrdí, že jsme byli "po pás v hnoji". Co by pak autor těchto slov napsal o dnešní "morálně-ekonomické džungli", ve které nám je dáno žít po již zmíněném "hadrovém převratu". Slušný člověk by pak musel oponovat, že dnes již stojíme doslova po krk v hnoji, nebo že se něm již topíme. Do jakého morálního úpadku jsme pak klesli a jak klesla ekonomika, to již není o žádných schodech, ale o pivnici, či chcete-li sklepě, nebo doslova o pekle. Při pohledu na zadluženost země po "hadrovém převratu" se jen člověk může ironicky hořce pousmát tvrzením, že občané byli za socialismu uplácení za cenu hlubokého morálního a ekonomického zadlužení země. Uveďme to tedy na pravou míru a řekněme, že zadlužení 15 miliónové země jménem Československá socialistická republika bylo v rozmezí 7 až 8 miliard, kdežto jen dnešní České republiky je 23 miliard dolaru při pomalu nicotných zahraničních finančních aktivech, k tomu ještě je třeba připočítat ty finanční prostředky, které se pomalu vracejí do státní kasy ze zahraničí a které zjevně nespadají do dnešního období. K tomu všemu je ještě třeba připočítat vnitřní dluh 400 miliard Kč a dostaneme se k informacím, že každý občan České republiky je již dnes dlužný státu

120 000 Kč. Pak je třeba se zeptat, jak a kdy zadlužovali komunisté tuto zem, což tvrdí nejeden publicista - novinář podobný Vladimíru Kučerovi, ale celá pravice dohromady. Není to snad o tom samém, když dnešní moc a její pochopové tvrdí, že jen soukromý subjekt se může dobře postarat o ekonomicko-hospodářskou prosperitu státu, ale i podniku. Myslím si, že vytunelované a rozkradené státní podniky, stejně jako ty, které přecházejí neustále z ruky do ruky mnohé o své prosperitě vypovídají. Stejně tak jako daně a majetek státu, který různými čachry a podvody mizí v zahraničí. Dnes opravdu nemusí v této zemi dělat žádné podobné "čistky" jako v minulosti, oni si je přímo uzákonili. Kolik lidí dnes z politického hlediska nesmí a nemůže vykonávat své povolání, které odpovídá jejich vzdělání. Zbytečná jsou pak také slova o nezaměstnanosti a práci za minimální mzdu, která neustále narůstá. To již nehovořím o strachu a nejistotě, třeba i za špatné podívání se na představeného, nebo odmítavou odpověď na připitomělá nařízení, které jsou mnohdy k tomu, aby bylo jasné kdo je tu pánem.

Jste doslovným hlupákem pokud dnešním mladým z ješitností svou vlastní tvrdíte již dávno otřepané o stání ve frontách na banány a mandarinky, či toaletní papír. Stejně jako o tom, že pokud někdo chtěl mandarinky, tak musel do "prvomájového průvodu". Nikdy jsem tam nestál, když byly tak byly, našeho ovoce bylo za podstatně nižší ceny dost. Dnes stojí mandarinky okolo 28,- Kč a pomeranče 22,- Kč, banány okolo 25,- Kč, hrozno 55,- Kč i více, kolik pak stály za socialismu. Jak rostly a rostou mzdy a jak ceny zboží a služeb. Jen mně prosím neohromujte průměrnými mzdami, z toho jsem již vyrostl. Jeden snědl kuře, druhý suchý chleba, první měl mastnou hubu, druhý šilhal hlady, v průměru se oba dosyta najedli. Tudy tedy cesta nevede. Naproti vašemu tvrzení, dnes opravdu stojíme ve frontách, ale na "práci", mnohý žijeme za životní minimum, pracujeme za minimální mzdu a k mandarinkám, pomerančům, hroznu a banánům se stejně naše děti tak rychle nedostanou, ovšem pokud nekrademe, neboť musíme za bydlení a služby zaplatit nekřesťanské peníze a tito vychytralci mají stále málo. Dnes je společnost korumpovaná plnými obchody, ne všichni si však můžou mnohé dovolit. Veřejná mravnost je podle vás dnes na prodej na každém kroku. Přitom jste pozapomněl na "disidentské poukázky", které dostávali všichni ti, kteří jako Havel škodili této zemi. Oficiálně někdy po převratu vyšly najevo platy - úplatky zaprodanců, tedy prodejná čestnost v markách a dolarech disidentů socialistického Československa, ti byli ještě korumpováni i po převratu v zemi. Ne všechno bylo v minulosti až tak odporné a hnusné, jak se snažil podat publicista Vladimír Kučera, je však také pravdou, že ne vše bylo ideální a lásky plné. O historické a mluvené pravdě si můžeme z úst publicisty Vladimíra Kučery jenom nechat zdát, patří k lidem, kterým se říká bez okolků, hysterický antikomunistický pubertista.

Ještě jednou Vás v redakci zdravím promiňte mi délku polemiky, ale byla nutná k prospěchu věcí. Možná se dá postupně uveřejnit, za což předem děkuji.

                          Januš Adamus, Horní Suchá